Z hovna tatarák neuděláš

Dlabanec v Lizzard Inn

Středa 9.8. – 9:20 A.M.

„Mabel, kurva, hni sebou, mám už hlad jak vlk.“
Obtloustlý pětatřicáctník oblečený v obtažených džínách, lehké bavlněné košili s krátkým rukávem a se stetsonem hluboce vraženým do čela netrpělivě přešlapuje u vypuštěného bazénu.
„To žrádlo vydávaj do devíti, pak máme po žížalkách a esli kvůli tobě pojedu dál hladovej, tak si mě nepřej.“
„Už letim, Eddie…“ ozve se od apartmánu.
Eddie si znechuceně odplivne. To byl zase kauf, nocleh v téhle štěničárně. Věřit bedekrům? Jestli bude snídaně stejně děsivá jako nocleh? Včera měli vyjet dřív, věděl to, jenže přinutit Mabel aby hnula svojí tlustou zadnicí byl nadlidský úkol. Stejně jako teď.
„Tak Mabel…“
Chytili sekeru hned při výjezdu. Už po pár hodinách bylo jasný, že do Quewoodu nestihnou dojet včas. Z Corrada City pro jistotu brnknul Eddie Vicovi. Kámošovi a starému parťákovi od maríny. Musel si vyslechnout litanie - „kde si?“ a „proč to trvalo tak dlouho?“ Vic je někdy na zabití. Někdy. Ne momentálně. Sehnal lístky na box.

***

Šerif Hempke by si svou ranní pojižďku rajónem bez sklenky pomerančového džusu, hrnku černé kávy z čerstvě namletých zrnek a šesti vajec na křupavé slanince nedokázal představit. V motorestu Lizzard Inn mu chutná nejlépe. Z výkladní skříně bufetu nastavuje tvář vycházejícímu slunci a pozoruje sílící provoz na dálnici I26. Obzvlášť v zimě má tyto své snídaně rád. Když v promrzlých prstech sevře hrnek s horkým nápojem a slunce přes tvrzené sklo příjemně hřeje. Scorpions Field mají snad největší teplotní rozdíly v celé zemi. Jak říkal starý Winstein, předchůdce Hempkeho v úřadu - ´V létě vám tady horko nadělá na zadku hemeroidy jak pumlíče, ale nechte v zimě půl hoďku prdel napospas mrazu a můžete si je voklepat jak po dusíkový lázni´. Winstein věděl o čem mluví, býval lékař. Teď tu, nad talířem vonících smažených vajec, Hempke nostalgicky zavzpomíná na člověka, jenž mu kromě čpavého zápachu v kanceláři zanechal i řadu důležitých rad. Jo, pomyslí si, ale před lety Bo řešil tak leda zatoulaný krávy a přejetý psy. Nemusel se potýkat s grázly! Než se pustí do jídla, zapálí si razzorku. Zamyšleně potáhne. Má rád ten první závan cigaretového kouře ve vyvětrané místnosti. Horké jídlo mu nedělá dobře na žaludeční vředy. Bezfiltrová razzorka vám ukrojí z života přesně tolik času, kolik je potřeba k vychladnutí kotlíku smažených vajec.
Dnes se trochu zpozdil. Zastavil se po cestě u svého lékaře v Gorgevillu pro výsledky vyšetření prostaty. Má důvod k oslavě. Doktor měl pro něj dvě zprávy, jak to už bývá – dobrou a špatnou. Klepeta dotěrnýho korýše jeho nádobíčko minula, přesto neunikne kudle, to byla ta horší zpráva a jak později zjistil, nebyla zdaleka poslední. Zhoršující se náladu mu dorazil služební vůz. Dlouho ho zlobila baterie, ale ne a ne se donutit zajet do servisu a nechat ji dobít. Dnes už ji křísil hodně obtížně, musel přizvat partu indiánských stavebních dělníků, kteří přes ulici opravovali doškovou střechu místního kostelíku. Zajel tedy rovnou ke garážím vedle benzínové pumpy přilepené k motorestu.
“Bucku, kámo, potřebuju tvý zlatý ručičky,” houkne do tmavých prostor dílny, když vyleze z vozu. Dálnice je teď skoro prázdná. Jen občas se rozdrnčí vlnitý plech garáží, když kolem projede kamion.
Zpod starého pontiaku vyjede hubeňour na fošně vylepšené čtyřmi páry koleček ze starých plechových registračních skříní.
“Kurva, Brownie, to ti to zas hapruje? Čoveče vem Ginger a děti, udělejte si vejlet na Turd Cliff, mrkněte na to vobrovský hnízdiště racků, ale vemte si holiny, je tam vod nich šíleně nasráno, a pust to ze skály rovnou do moře. Todle nemá úroveň, kamaráde. Seš místní šerif a necháš si votláčet zadnici na vysezenejch pérech týdle kraksny. Jak dlouho s tim vůbec tepáš asfalt, Brownie?”
Šerif Hempke se široce rozkročí, zaklesne palec za opasek a mhouří oko, jako by usilovně přemýšlel.
“Hochu zlatej, už to bude patnáct járů, co mi tenhle kočár dovezli na stanici. Bo tehdá vodešel kuli souchotím do penze. Sloužil dobře a právě proto sem tady, Bucku. Je to jen baterka, jinak to auto šlape jak hodinky. Pusť na to voko.”
Buck se zatím namáhavě zvedl na nohy a utírá si ruce do promaštěné onuce.
“Okej Browne, mrknu ti na to,” podívá se na hodinky, “teď to tady ale musim na hoďku dvě zavřít, mám nějakej kšeft ve Franktownu. Starýmu Tobiaszewskimu se zas rozsypal traktor.”
Šerif plácne Bucka po zádech.
“Žádnej problém, parťáku, hodim do sebe pár vajec, poklábosim s Minnie. Stíhačku mám u sebe,” poklepe na vysílačku zavěšenou na rameni.
“Taky už jí dochází šťáva, jak tak na to koukám.”
Hempke odepne přístroj a prohlédne si ho. Červená dioda na spodu přístroje signalizující vybití baterie zlověstně bliká.
“To mě pos…mám já to dneska den! Kolem Corrada sou ouplný manévry. Ňákej gauner jim tam vyluxoval kšeft s chlastem. Copak, to se děje dnes a denně. Jenže tendle křáp měl v pazouře kolt.“

Do prdele, Brownie, to byl na stopro negr.“

Jo, jo, Bucku, malej negerskej skřet, vodfaxovali nám ten jeho ksift. Měl ho sice maskovanej punčochou, ale i tak bych ho poznal mezi desítkama jinejch briket.“

Smradlavej negr.“ Zaškaredí se Buck, „na tydle ptáky mám připravený překvápko. Starýho Bucka nikdo nenechytá na švestkách.“ Zakření se a poklepe si na pásek schovaný pod umouněnou zástěrou a na něm zavěšený Smith and Wesson.

Jo,“ přešlápne šerif z nohy na nohu, „já si ale myslim, že vzal kramle směrem na sever. Tady na pláních? To by musel bejt naprostej magor. Stačí jedna helikoptéra a maj ho. Pokavad by se dostal k Outer Mountains, nedostane ho vodtamtad ani parta lovců se psema. Jednou sme tam jeli pomáhat hledat nějaký smrady, Bucku, dobře víš, že sem starej traper, ale tam sem měl půlky stažený. No, snad se nic nesemele. V tomhle hicu je stejně každej rači zalezlej v díře. Řikám, musel by mít v palici nasráno, dyby jel sem.”

***

“Prosim, pánové. Mexická omeleta a porce fazolí navíc, sázené vejce s extra křupavou slaninkou, rodinné balení hranolů s majonézou, dva burgry Los Machos, kafe, dvě piva a sodovka.” Pingl hbitě naskládá talíře na stůl. “Pánové se zdrží?” Dovolí si nesmělou otázku.
Jeden z trhanů sedících u stolu, přeruší živou debatu s parťákem sedícím proti a zvedne zacuchanou bradu. Pingl instiktivně ucukne. Obličej toho muže vypadá jako po srážce s vlakem. Čelo zdobí obří boule, obrovské monokly rámují jeho oči, bělmo má zalité krví. Z nosu zbyla jen melasa špíny, krve a hnisu z rozmašírovaných vřídků.

A to jako proč, mladej?” zahuhňá. Jestli ten člověk někoho nepotřebuje, pak je to zubař.
Z tváře obsluhy zmizí úsměv stejně rychle jak pěna z Fuller’s Ale.
“V tom případě bych vám doporučil ten stůl tamhle,“ ukáže do vzdáleného koutu u únikového východu, „budete mít krásný výhled do pouště a hlavně stín a chládek, tady bude za chvíli horko,“ zaculí se diplomaticky.
Hadrníkův pohled sklouzne do kouta a pak štěkne na parťáka přes stůl.
„Festře, ten píčus se nás snaží uklidit, kurva, to snad neni možný. Jakže se menuje ten mrcas přes lidský práva?“
Fester se zamyšleně škrábe na čele.
„Čéče, úplně se mi to vykouřilo z hlavy, ale možná bych si vzpomněl na tu buchtu z hygieny...eeeeh...jak jen se...“
Číšník se ošije.
„O to právě jde, pánové. Nic proti vám, být po mém, tak to nechám tak, ale znáte ten ksindl, nic jim nevoní a...tady,“ rozhlédne se opatrně, jako kdyby jim chtěl nabídnout kufr Nozzlu či svou sedmiletou sestřenici, položí na stůl svazek kuponů, „kdybyste se neurazili...to pití je samozřejmě na účet podniku.“
Zkoumavě zrakem přejede po tvářích hostů. Být skutečně na něm, nechal by je sedět kde jsou. Pak by sem jen poslal Minnie s hadrem, kýblem a pořádnou zásobou saponátů. Šéf ale vydal jasné instrukce. Číšník si potichu povzdechne. Je zvyklý na lecjakou sortu zákazníků. Tihle by vynikli i uprostřed zájezdu obludária. Týpek co má místo obličeje naklepaný steak bude dělat asi největší problémy. Jednání raději povede se skrčkem. Třetí nepřichází v úvahu.

Sedí a nezúčastněně fouká brčkem bubliny do sklenice se sodovkou, občas zakloní hlavu, kloktá a pohazuje plavou kšticí polodlouhých drátů.

Pánové?“

Skrček a sekaná se na sebe podívají, pokrčí rameny a výmluvně se zvednou.
„Áaaaaiiiááá...papá, ne chodí..hlad...“
„Kušuj, blboune! Mazej si sednout támdle do kouta, kruciš,“ okřikne ho skrček a zazubí se na obsluhu. Shrábne kupony a nacpe si je do malé kapsičky na prsou svého flaušového kabátce.

***

„No, Eddie, řekni tady pani taky něco, sakra!“
Eddie dopije plechovku piva a dlouze si říhne.

Havrani přiletěli,“ zaglosuje svůj čin.
„Ježiši, Eddie, ty dobytku, nemůžeš se aspoň teď kontrolovat!?“
Eddie se uchechtne.
„Je tady bordel jak v chlívě, tak se taky tak chovám.“
Dáma s plastovou jmenovkou v podobě esovitě stočené ještěrky se jménem Minnie se za pultíkem uraženě ošije.
„No co,“ bafne na ni Eddie, „máš s tim snad problém, chceš, abysme zašli do našeho „apartmánu“ vodloupli tu překližkovou podlahu a mrkli se na to štěničí hnízdo. Vsadim se, že ten největší macek by ti neprošel prdelí. Kurva!“ Uleví si a odkolébá se k automatu na pivo.
Mabel se k ní nakloní přes pult.
„Podivejte se...,“ zaostří pohled na jmenovku. „Minnie, nechcem dělat zbytečný potíže, nebudem to rozmazávat, na muže se vykašlete, je to věčně vožralý hovado. Jen nás pochopte, že za nocleh v takovejch podmínkách se nám do štrozoku šahat nechce. Pokud to nemůžete rozhodnout sama, tak nám zavolejte šéfa, ať to rychle vyřídíme, musíme zas jet dál. Plnou cenu rozhodně platit nebudem.“
„Že se s ní tak mažeš, kurva! Stačí zvednout telefon a do štyryadvaceti hodin to tady maj zapečetěný,“ houkne Eddie od automatu na pivo a dlouze si lokne chladivého moku.
„Drž hubu, Eddie, a nechlastej, kurva, sedneš pak za volant a co?!“
„Coby? Hovno, kurva, a nedržkuj furt, sám vim, co vydržim!“

Madam, musim todle nahlásit majiteli, to je velká reklamace a to je mimo mý kompetence, moment.“

Ženština hrábne po starém černém telefonu s kolečkovým číselníkem. Zvedne si brýle a vytočí číslo.

Pane Hetzel, mám tady problém, kvůli noclehu… cože?..nemáte čas. A kdy bych to mohla, panstvo pospíchá.“

Úslužně se zasměje na Mabel.

Jo…tak teď ne, do dvaceti minut?“

Minnie položí sluchátko a zameduje.

Posaďte se prosím, vyřídíme to za malou chvilku.

CINK CINK

Promiňte, musím do kuchyně, udělejte si pohodlí.“

No to uděláme,“ houkne od automatu Eddie, „vo tom žádná. Éeeghrrr…“

Mabel vystřelí obočí a špitne k Minnii.
„Co sem vám řikala. Hovado!“

***
„Kurva, Festře, to tě to nežere? Chlap jako ty, myslivna, doktorát v kapse...“ zaboří Buddy lžíci do extra velké porce fazolí.
Festr polkne sousto a zakroutí hlavou.
„Depak, kamaráde, diplom sem střelil za padesát babek jednomu hošanovi z univerzity. Kdo ví, komu teď dělá parádu v ordinaci.“
„Ty seš ale vůl,“ uchechtne se Buddy a prsty si vybere fazole z bradního dredu. „Mohs teď kurýrovat fakany z Uptownu a piglovat jejich matinky, kurva, ty nejseš vůl, ty seš kapitální vůl! Kurva, ale si řikám, dostat se tak do pazourů tomu volovi, co ví jen to, že zkratka dr. na dveřích jeho kvartýru nejni nadávka.“
„Hele, brzdi, násosko,“ zašermuje Fester vidličkou, „kde seš ty, vole?! Na sebe se podivej, pičo. Můžeš chcát přímo do vostřikovačů, z tvejch jater by ti mohli vytesat náhrobek a řepa, ta ti zapíná...“ máchne rukou „...ále, co ti budu vykládat, sám víš, že narozky máš častějc.“
„Eeeeerghhh....“
Festr se znechuceně odvrátí.
„Kurva, Buddy, nemoh bys ty svý plyny udržet v teple aspoň u žrádla?! Povodevři ty dveře, ať se tady dá dejchat, ježiši, to je tah!“

Áaaaaiiiááá…smrdí pejsek, umřel.“

Buddy vrhne na Mrtvolu vražedný pohled.

Festře, já ti taky nevyčítám, že musim civět na tudle vopici,“ zachrčí Buddy. Dobře si přitom dává pozor aby nebyl v dosahu Mrtvolových kladiv.

Prd nebo zmrd,“ dodá, „vyjde to nastejno.“

Fester poposedne, zatím je klidný. Stejně jako Mrtvola.

Ten je dál netečný a žmoulá v rukách umaštěný papír od hamburgera. Žvýká, až mu obří čelisti lupají. Vodnaté oči má upřené v sloup. Fester zapátrá zrakem po stole. Mrtvola za chvilku dojí a pokud ho něčím nezabaví, začne fňukat a kvílet, že chce Amaku. Buddy bude zase nervózní jako prvnička. Mohl by zase začít tahat čerta za ocas. Mrtvola se musí něčím zabavit. Bingo. Z tácu vezme prostírání pro děti s nakresleným bludištěm. Zachraňte ještěrčí královnu. Příběh je jednoduchý, pro děti od tří do osmi let. To by mohl Mrtvola zvládnout zakření se Fester. Otočí se k němu a šťouchne ho do boku.

Mrtvolo, princezna, zachraň princeznu, psí. Tady máš,“ podá mu brčko, „ a s tim musíš projet bludištěm, vidíš, takhle…“ předvede.

Mrtvolův obličej se rozzáří.

Pesek, zachrání, Mrtvola…pesek,“ zatleská tlapama a opatrně uchopí brčko.

Buddy otevře pusu.

Hledej,“ zavelí Mrtvole a gestem ruky zarazí Buddyho. Nepotřebuje tady nějakou scénu. Na Buddym je vidět, že mu ta včerejší nakládačka zřejmě nestačila. Chová se jako šílenec, ta jeho potřeba neustále Mrtvolu dráždit. Musí mu promluvit do duše, aby si uvědomil, že Mrtvola prostě na psinci zůstane. Maká jako šroub, žádná výplata, ve žrádle není vybíravý. Normálně mírný jak beránek. Normálně! Jediný problematický místo v Mrtvolově miniaturní dušičce pořád to věčně vožralý hovado připomíná. Mrtvola nesmí slyšet o špatném zacházení se psy, nesnese pohled na týrané zvíře. O zabíjení ani nemluvě. Praktický příklad, co to s ním udělá viděl Fester před dvěma lety. Zprodukoval si tehdy, bylo to koncem léta, kšeft s partou Vrtáka Codyho. Což býval kdysi dost významný houmik v Trax Railways. Šlo o nějaké kradené zboží a měď. Tehdá byli ještě s Mrtvolou ve dvou, Buddy tou dobou prdelí zahříval palandu v St.Garock. Dorazili navečer ke starému drážnímu domku na okraji Trax, hlavnímu stanu Vrtákovy bandy. Už z dálky byl cítit oheň a pečínka. Nic zlého netuše vpadli s Mrtvolou přímo na hostinu. Cody, Kristos a ještě další dva houmíci, co znal Fester jen od vidění, zrovna okrajovali maso z rožně. Festerovy sliny zahučely příbojem. Už už tahal kudlu z opasku, když za sebou uslyšel temné mručení. Otočil se na Mrtvolu. Z mírného beránka, kterého Fester běžně trestal opratí a kusem řetězu, se stalo monstrum. Dokonalý, retardovaný Jekyll a Hyde. Naběhlé žíly na čele a krku, krvežíznivý pohled. Zaťatými pěstmi se bušil do stehen. Fester měl rázem v krku kus Sahary, že by přísahal, že cítí jak mu mezi zuby skřípe písek. Mrtvola přestal bušit pěstmi a hrdelně zakrákal. Fester zprvu dost dobře nechápal tu změnu chování . Stačil jeden pohled do rohu místnosti a pochopil. Pečínka už byla zčásti snědená, takže nebylo poznat jaké nebohé zvíře pomáhá tlupě přežít několik dalších dnů. Bohužel, v rohu na staré drátěné matraci se sušila kůže německého ovčáka. Co se dělo dál nezapomene Fester do nejdelší smrti. Codyho parta se vzpamatovala až v okamžiku, kdy Mrtvola jejich šéfovi otevřel hlavu. Kamenem. Řev a zvuky praskající Codyho lebky ještě dnes budí Festera v liché dny ze snu. Kristos zareagoval první. V ruce se mu zalesknul nůž. Za další dvě vteřiny se přibližně v stejných místech zaleskly obnažené kosti jeho předloktí. Třetí hodovník přerazil o Mrtvolu bejsbolku. Pravděpodobně výprodejovou. Mrtvola ani neheknul, otočil se a praštil ho pěstí zeshora do lebezně. Houmik žuchnul na zem jako pytel. Jeho páteř pod Mrtvolovou nohou lupla jako suchá větev. Čtvrtý do party po zjištění, že se velmi nepříjemně změnil poměr sil na bojišti, zvolil nejrozumnější rešení – útěk. Chtěl se prosmýknout kolem Festera a zmizet dveřmi. Co nebohému Festerovi zbývalo. Musel ho tím nožem píchnout. Do pupku. Svědka si nemohli dovolit. Sebrali měď, prošacovali celou partičku. Mrtvola nakonec opatrně sundal nataženou zpola vyschlou psí kůži. Fester ho podezřívá, že na ní chrní v pelechu dodnes. Mrtvola se mezitím vrátil k normálu, stál uprostřed toho nadělení, pofňukával a posmrkával, zakrvácené ruce svěšené podél těla. Fester ho musel vyhnat do auta na korbu. Pak vytáhl kanystr, hadičku a opatrně - aby dojeli aspoň k první pumpě - vysál z nádrže trošku benzínu. Osprchoval hromádku neštěstí co natahal doprostřed baráku Mrtvola a hodil na ní kus hořícího klacku z ohniště. Strašlivý, nelidský řev vycházející z ruiny nedá Festerovi spát v dny sudé.

Co je vole? Seš nějakej bledej,“ vytrhne Buddy parťáka ze zamyšlení.

Kurva, je mi eště šoufl, po tý včerejší chlastačce.“

Kurva Festře, hovno vydržíš. Co ta naše akce? Hele zahrál sem ráno epesně tu svou roli, ne? Skoulel si to s Esmeraldou? Věřila ti vole?“

Fester se opatrně rozhlídne. Lokál je skoro prázdný, jen ten šerif, co klábosí se servírkou ho znervózňuje. Teď se zvedl a někam táhne.

Jasně Buddy, ale Esmeralda není žádná blbka, znáš ji, je všema mastma mazaná a Chip? To je parchant paranoidní.“

Pičo mluv na mě quewoodsky.“

Vole, jako že je podezřívavej jako kráva.“

V tom má Fester svatou pravdu. Chip využil ugrilování Codyho a jeho nejbližších k převzetí moci nad partou z Trax Railways. Přeskupil je, dal jim strukturu a disciplínu a pojmenoval je Holancké hyjeny. Nikdo netušil proč. A taky to bylo každému jedno. Pár rejpalům a kritikům nových poměrů se staly opravdu ošklivé úrazy. Chip neusnul na vavřínech a vytáhl partu z dep do vyšší ligy. Začali kšeftovat s taliány a hispánci. Pozice Chipa se stávala neotřesitelnou.

Myslíš, že nám to nevěří? Hele vole…teď sme uďáli ten kšeft s jardinerovcema, ty psy,“ loupne Buddy okem po Mrtvole. Ten je zcela zabrán bludištěm. Pekelně se soustředí, kůže na čele se mu „přemýšlením“ krabatí, vyplazený jazyk drtí v koutku úst.

Jsme dovezli HODNÉMU strýčkovi, takže by moh kurva věřit, že máme ten pytel trávy vod nich, jak si to tý princezně na…“

Ááááuuiííí…pálí kouše.“

Buddy s Festrem s sebou trhnou. Mrtvola právě došel brčkem ke vchodu do začarovaného hradu. Hlídal ho veliký škorpion.

Kurva Festře, přísahám bohu, že ti toho zmrda votrávim,“ zasyčí Buddy.“Srdce mám jen jedno, tydle šoky mu nedělaj dobře.“

Buddy kušuj. Hele buď rád, du do toho s tebou, ačkoliv si tim asi naseru do bot. Ale vynech Mrtvolu. Esmeralda mu to vybleje, vo tom žádná Nanes sem jí to, že máme pytel trávy, ale že sme takový mamrdi, že nevíme co s tim… takže, takže mu to dáme levně, páč je jako velkej boss a světák. Jen ta podmínka aby přišel sám. Kurva to nám asi nesežere.“

Skkhhrrrghhh.

Buddy se hlasitě vysmrká do ubrousku a šedozelenou materií ho přilepí k talíři.

A máte to, zmrdi, vyhazovat nás někam do kouta. Festře, Chip je sice zmrd mazanej všema mastma, to máš recht, ale je taky pěkně lačnej a hamižnej. Vobčas ho to uplně zaslepí, kapišto? Myslim, že mu to neska šrotuje celej den hlavou. Kšeft století vole, to si nenechá utýct. Buď v klidu, to místo znám jak svý škrpály, docela pusto, moc tam nelezou ani chlapi vod nás…“ sáhne Buddy po párátku, zavergluje s ním ve své puse a opatrně ho vrátí zpátky do umělohmotné dózičky.

Dobrou chuť…“ zachechtá se.

Kurva Buddy, ty seš dobytek, dali nám pitivo zdarma.“

A to eště nevíš, co jim nechám na hajzlíku.“

Buddy, máš to fakt vobšláplý? Pudou do toho chlapi?“

Klid, mám rozjednanýho Ference, Buckleyho a Prcinu, ta dá přivonět ke svejm spoďárům zbytku a dou za náma jako vovce…jasně jasně…Esmeralda je tvoje. Hele, Chipa má každej plný zuby. Je to svině a vyvyšuje se nad náma. Prcině a Ferencovi zabral skvělej kutloch i s matracema. Esmeraldu vodvezeš do psince, Prcina by jí sejmula. Hele, eště k tomu placu. Je jak dělanej na naší věc, takovej krátkej tunel…jak se vrtali ve Flea Hills, všade kolem samý křoví a mrdník. Pouliční vosvětlení sporý, se divim, že tam eště něco zbylo. Ale asi je to tak bohem zapomenutý místo, že to nikomu nestojí za námahu vzít bejsku a zhasnout. Co sou Flea Hills skoro vybydlený pendlujou tam jen šlapky nejhrubšího zrna a lidi z Trax. Málokdy tam zabloudí ňákej vořech vodjinad. Tam si na něj počíháme, řeks to Esmeraldě přesně? Sraz u Másnyho boudy?“

Přesně takhle.“

Ta bouda je hned vedle. Kousek na státovku, tam necháme stát stroj s timdle ksindlem,“ kývne směrem k Mrtvole. Ten se šťastně usmívá, právě se probil přes škorpiony a v cestě za princeznou mu téměř nic nestojí. Samým zaujetím ani nedutá.

Lešenářskejma trubkama mu zvalchujeme ciferník a pak ho…“

Áííáááíííí…pesek moc hlav…uííáááiii, bolí.“

Mrtvola narazil na Cerbera.

Fester zahlédne zlověstný záblesk v Buddyho očích. Vytrhne Mrtvolovi prostírání.

Mrtvolo, seber se a táhni k autu.“

Aiiíííaaaa…princezna…bojí…“

Na princeznu ser a pakuj se. Amaka má hlad. Pojedem.“

Aáááíííiiiiááá Amaka hlad….“

Kolohnát se překvapivě mrštně přemístí ke dveřím. S děsem v očích otevře dveře a poklusem zamíří k autu.

Kurva, konečně je v prdeli, Festře, cálni to, du navštívit místní sráč.“


***

Darren J., kterému jeho libůstka a vášeň vynesla přízvisko Fusekle, chodí po svých jen zřídka. Dnes ho ale okolnosti donutily, aby své ploské nohy použil k činnosti jiné, než je vykopnutí dveří do vyhlídnutého obchodu s alkoholem. Naštěstí z odpočívadla, kde musel zanechat „svůj“ vůz bylo k motorestu Lizzard Inn slabou půlhodinku volné chůze.
Parkoviště před motorestem je skoro prázdné. Jen prorezlý pikap, se třemi převozními bednami na psy na korbě stojí drze přes dvě místa pro invalidy. Opodál, ve dvoře opravny s vraty dokořán, přilepené k pumpě, ještě Darren zahlédne policejní vůz. Instinktivně se nahrbí a odkluše za boudu s kompresorem na huštění pneumatik. Posadí se na betonový sokl a zapálí si cigaretu. Co chvíli vykoukne a zkontroluje situaci na parkovišti. Vždy se poťouchle zahihňá a potáhne z cigarety. Jednou rukou cosi usilovně žmoulá v kapse.

***

„Minnie? Znáš toho chlápka?“ Šerif Hempke se otočí na barové stoličce jak na obrtlíku a s profesionálním zájmem sleduje chlapíka zevlujícího na parkovišti před motorestem. Černoch lehce přes třicet, vytahané džíny a zasviněné triko v khaki barvě, jednu ruku má vraženou hluboko v kapse, druhou si nerozhodně tře zátylek.
„Minnie?“ Otočí se zas a natáhne se přes barový pult. Servírka sedí na bedně od koly a dlouze potahuje z cigarety.
„Cože?“ Trhne sebou.
„Ptám se, jestli znáš toho chlápka.“
Minnie na šerifa nechápavě zírá, potáhne znovu z cigarety a rychle, jakoby kouř ani nevtáhla do plic, ho zas vyfoukne.
„Jakýho chlápka?“
„Kdybys vstala a podívala se na toho votrapu na parkovišti. Vidělas ho tady už někdy?“
Minnie se zvedne na nohy a mžourá skrz zaprášenou výlohu ven. Zašátrá rukou pod pultem mezi útržky z kasy.
„Bez brejlí nic nevidim, Brownie, počkej.“

Šerif si recepční zkoumavě prohlédne.

Minnie, děje se něco, mi přídeš, že si duchem nepřítomná, sakra.“

Brownie, práce je nad hlavu. Mám v recepci párek, přechrupli tady a teď se vošívaj krz placení. Prej to tady máme samou štěnici a švába. Sakra Brownie, těmadle svejma rukama,“ natáhne před sebe dvě kostnaté ruce s prsty zažloutlými od cigaret, „to tady porád pigluju. “

Kurva, to sou ňáký lufťáci? Mám je srovnat?“

Ne, Brownie, dík. Šéf už je takhle nějakej špatnej, chodí tady vod rána jako tělo bez duše. Nevim esli to je krzevá to udání na hygienu. Tydle dva s ní taky vyhrožujou. Tak se na ně radši vykašli, co když je to předvoj. Vodpůldne maj dorazit z BugsKiller. To tady krapet přejedou plynem. Bruno se tváří jako když mu uletěly včely. Ráno mě už jednou vyhodil z kanclu a teď porád lítá do telefonní budky na pumpě. Jak kdyby neměl v kanclu telefon. Si snad myslí, že ho v ústředně vodposlouchávám, já? Chudák ženská, která neví kam dřívávějc skočit.“

Hempke si povzdechne. Dejte Minnii šanci a vykrafe vám do hlavy díru.

Okej Minnie, vykašlu se na ně, ale kdyby to nějak hrotili, cinkni na mě. Mám rád tudle chamraď jak vosinu v řiti. Vo čom sme to kecali? Ech…už ani nevim. Musim se jít vysrat, ten včerejší prejt začíná vožívat.“

Vidíš to Brownie, bych ti ani neřekla, musíš na pumpu. Víš tam dozádu, se nám eště navíc tady ucpali hajzly, až bude klid musim zavolat Buckovi, má na to takovej drát…“

Minnie, Buck je pryč, sakra, eštěžes mi to řekla, myslim, že je to v poslední zatáčce,“ mrkne spiklenecky šerif na Minnii
„Ty čuně,“ zašklebí se servírka, usadí se na bednu a s úlevným zafuněním natáhne nohy daleko před sebe.

***

„Kurva, Eddie, skovej tu pikslu! Na baru dřepí šerif a ty tady chlastáš! To mu ty papíry můžeš rovnou odevzdat.“
Eddie se zakření.
„Vodřídíš to ty, šťabajzno.“
Mabel se zapýří a koketně si omotá pramen povadlých vlasů kolem prstu.
„Eddie, to myslíš vážně. Myslíš, že bych to...“
„Ale hovno, dělal sem si prdel, si myslíš, že si to nechám rozflákat jen co za to šáhnu na dno šrajtofle, nebo co? Chceš se zbavit auťáku, puč ho ženský.“
„Ty seš ale parchant!“ zasyčí Mabel nasupeně.

 

***

Darren típne cigaretu. Naposledy zkontroluje pohyb na parkovišti. Pusto prázdno. Odlípne se od stojanu a mrštně jako kočka se plíží po parkovišti. Na chvilku se zarazí. Dveře zadního traktu se rozletí a z nich vyběhne postarší muž v propoceném saku. Zamíří si to rovnou k telefonní budce. Darren se vpije do zrezlé karoserie starého pikapu. V tichu je slyšet zuřivé vytáčení. Darrenovi vjede ruka do kapsy. Ve chvíli, kdy už má na temeni hlavy nasazenou punčochu tělové barvy ozve se ze dvora z policejního auta vysílačka.

Všem hlídkám, podezřelý muž byl zpororován severozápadně od Corrado City na I 18. Ujíždí v šedé Corvettě.“

Darren strhne punčochu. Neví, kde je sever a kde jih. Vysílání mu však bolestně připomene, že není čas na kočkování. Sralbotka v budce má u sebe beztak jen nikláky. Ještě chvilku zůstane bez hnutí vrostlý do postranice ohnilého GMC. Ticho prořezává jen ostrý suchý a horký vítr opírající se v nárazech do vlnitého plechu opravny. Pikap a vlnitou oázu dělí pár metrů. Darren je zvládne v několika vteřinách. Dřepne vedle dveří a vydýchá se. Nikdy nebyl sportovec. Opatrně opět zkontroluje situaci. Zkusí kliku dveří auta. Oddychne si - odemčeno. Vplíží se do kabiny. Žaludek se mu zakroutí z té intenzivní opony čpavého odéru, složeného z potu, nikotinu a ještě něčeho mnohem strašnějšího. Dýchá pusou a nutí se nezkoumat potahy sedačky na místě řidiče. Vsugeruje si, že ty hnědé skvrny jsou od čokolády. Palubní vysílačka tiše vrní, zachytávaje pouze atmosférické poruchy. Darren se posadí na sedačku a sklopí stínítko. Ve filmech vždycky žuchnou do klína hlavnímu hrdinovi klíčky. Ve filmu. Místo žuchnutí klíčku zavrzají dveře motorestu. Darren splyne se sedačkou jako chameleon se spletí lian. Ve dveřích jídelny stojí šerif a mžourá do ranního slunce. Brýle si zapomněl na palubní desce. Nakročí směrem k autu, ale střeva ho upozorní, že tentokrát mají přednost.

Zakolíbe se a sune kachním krokem k rohu pumpy. Darren slyší tlumené pískání jakési melodie. Fízl, klíčky, auto, pár kilometrů náskoku naskočí Darrenovi v hlavě jednoduchá posloupnost. Logaritmika. Tak se tomu říká, uchechtne se. Šerif zmizí v nevábně vypadající kůči s velkou cedulí na dveřích – WC. Chlápek v budce už taky dotelefonoval a zmizel v podniku. Darren se vysouká z přední sedačky a rozeběhne kolem parkoviště směrem k záchodům.

***

No do prdele,“ zakleje Buddy, „si dělaj snad prdel!“ nevěřícně dál zírá na cedulku zdobící dveře toalet MIMO PROVOZ.

Kolem něj propluje Minnie tiše jako duch a procedí skrz koutek.

Venku vedle pumpy je ještě jeden záchod.“

Buddy na ní vyvalí oči a sleduje ji jak mizí ve dveřích s nápisem recepce.

Opatrně se rozhlédne, vezme za kliku a vejde na záchod.

 

***

Darren J. vklouzne tiše na latríny. Rázem si vzpomene na výlet se školou do ZOO v Corrado City. Ošetřovatel slonů tehdy stávkoval za vyšší plat a žádný jiný zaměstnanec ZOO se ke slonům neodvážil. Trvalo to jen pár dní, ale za tu dobu byl pavilon prosycen zápachem zkyslých sloních koblih a hníjící moči. Hajzly vzadu za pumpou u motorestu Lizzard Inn nejspíš o svého ošetřovatele přišly v minulém století.
Ze zamyšlení ho vytrhne tlumené zazvonění opaskové přesky, spokojené zachrochtání a pak zběsilé dávkování střevní matérie do porcelánového chřtánu toalety.

Slunce zapadáááá v krvavý láááázni
A ty a jáááá na kolech dvouuuu
Uháááánííííme jak dva bláááázni
Nekonečnouuuu krajinouuuu

Tklivá melodie motorkářské hymny z dílny Pata Essoxe rozezní hajzlíky plechovou ozvěnou. Darren se zakousne do ukazováku levé ruky, aby se nerozchechtal. Pak mu ruka skoro samovolně vklouzne do kapsy kalhot, sevře v prstech silonovou punčošku a jemně mne její hebkou látku. Šerif mu svou estrádou ulehčil práci. Čvachtání kroků zanikne v jeho zpěvu. Zamíří ke kabince, kterou si muž zákona zvolil jako místo rozloučení s vynikajícím pikantní prejtem z dílny starýho Freakse z Hell Air zadělávaným se šťouchanými brambory. Zpěv vystřídá napůl slastné napůl bolestivé zaúpění, jak další dávka kašovité hmoty opustí Hempkeho útroby.

Ááááárrrggghhhaaa ty a jáááá a jáááá a ty
Se stádem koní u nohouuuu
Teď nemysli na náááávraty
Ne bejby, bejby houuuu

Darren se zastaví u dveří kabinky a s poťouchlým úsměvem na masitých rtech kroutí hlavou. Pak, samozřejmě, jako by vytahoval nákup z pytle po návratu z diskontu, vytáhne z kapsy dámskou silonovou punčochu. Něžně k ní přičichne a pak si ji rychle přetáhne přes hlavu.

Tak se mě, bejby, chyť u pasu
Tadle jíííízda bude snováááá
A pusť si víííítr do vlasůůůů
Buď máááá, buď motorováááá

Páchnoucí šlem se rychle vpije do látky kalhot, když Darren přiklekne ke škvíře mezi dveřmi kabinky a podlahou. Znechuceně se zašklebí. Škleb ale rychle vymění za spokojený úsměv, když zjistí, že se mu na dosah ruky povaluje šerifova služební zbraň připevněná na opasku. Během několika vteřin ji už pevně drží v dlani.

Láááásko máááá
Láááásko máááá
Motorovááááááá

ŽDONG!

Dveře kabiny se rozletí ve chvíli, kdy Hempkeho střeva s mokvavým zabubláním opustí ocásek hnilobných plynů.

„Haluze do luftu, chlupatej! Todle je zkurvený překvapení!“
Šerif Hempke vyjeveně civí do tváře jemně zdeformované příliš volnou dámskou punčochou. Pak pohledem mrkne do hlavně omlácené pistole a pomalu zdvihne ruce nad hlavu.
„Kamaráde, nedělej blb...“
„Nejsem tvůj kamarád, zmrde! Drž pec a naval klíče vod káry. Todle je Spit & Lesson. Sice blbá devítka, ale z ksiftu ti to nadělá bramboračku. Klíče!”
Hempke chvíli pozoruje Darrenovu vytrčenou ruku, pak pomalu dvěma prsty vytáhne menší svazek klíčů a podává mu je.
„Nechci ti do toho kafrat, hochu, ale neďál bych to. Tě drapnou na dalšim exitu, nemáš nárok. Když teď zmizíš, se zbytkem prejtu, co mi zrovna dosychá na řiti, setřu zároveň tvoji podobu z paměti.“
Darren na něj chvíli zírá a šrotuje nabyté informace. Pak napůl v údivu, napůl vztekle bafne na Hempkeho.
„Co to, kurva, bleješ?! Já sem ten, kterej má víc volova. Tak laskavě kušuj a val šperhák!“
Darren chňapne po klíčích. Stane se ale něco, co ho překvapí víc než kdyby Hempkemu vylítlo z kušny erpégéčko. Šerif klíče pustí o mikrosekundu dřív, než je stačí Darren chytit.

PLOP

Svazek klíčů pleskne do směsi přetráveného prejtu a vláknitých zbytků kysaného zelí. Darren zmateně těká očima z klíčů na šerifa.
„Ty...“
Namáhavě hledá slova.
„...píčo nebeská! Ti vyhučelo v řepě, kurva?!“

SLURP

Jejich pohledy sjedou synchronně do mísy právě včas, aby zachytily poslední matný odlesk světla zářivky na ohmataném přívěsku loga Harley Davidson. Tlumené cinknutí kovu o porcelán ukončí napjaté ticho.
„Tak podivej se, ksindle policajtská, tims to nevyhrál, to ses přepočítal, ti řikám. Teď si pěkně pomalu klekneš a tou rukou, která ty klíče upustila, pro ně zase do toho svinstva šáhneš. Rozuměno, kurva?“

„Nešáhnu,“ zakrákorá Hempke, „ty klíče už sou stejnak v senkrovně, vodpad tam vede přímo, proto se nikdy neucpává. Najdou se až zjara, až to bude pucovat Buck hovnocucem.“

„Kecy,“ zakňourá Darren. Něco mu však našeptává, že ten rosolovitý strážce zákona nekecá. Navíc i kdyby ho střelil do ksichtu, musel by do těch sraček stejně sáhnout sám. Čas hraje do karet poldovi. Darren nebyl nikdy žádný myslitel, dokončil sice střední školu, ale to jen díky programu podpory menšin, dovzdělal se nakonec jako hlavní vedoucí knihovny bloku F v St.Garock. Přesto si dokázal dát pět a pět dohromady. Tentokrát prohrál.

„Kšandy a pásek, kde máš klepeta chlupatej? Votoč se a pazoury nalep na tu zeď.“

 

 

****

 

Pane Hetzel, máme problém.“ Zašvitoří Minnie na Bruno Hetzela - majitele ubytovny, motorestu, přilehlé pumpy a pozemků pod Buckovou opravnou motorových vozidel. Velkého šéfa.
„Ehm…?“ otočí se na ni Bruno. Teprve teď si všimne, že není v recepci sám. Kromě Minnie se ještě u automatu s chlazenými nápoji klátí podivná postava obtloustlého kovboje živě debatující se ženou – podle hovoru, pravděpodobně zákonitou manželkou. Výměna názorů postupně přechází v hádku, kovboj při ní divoce rozhazuje rukama a cintá přitom kolem sebe pivo z rozdělané plechovky.
Minnie kývne hlavou směrem ke dvojici. Pohled na šéfa ji vyděsí. Bruno vypadá příšerně. Popelavý obličej, pod očima obrovská kola z nevyspání. Černé, lehce prořídlé, vlasy slepené potem neforemně připláclé k lebce. Letní sako, pískové barvy ozdobené v podpaží koláči se solným okrajem. V Minnii dozrává rozhodnutí změnit místo. Přijde jí, že se všechno sype. Přidáno nedostala už ani nepamatuje, práce víc a víc. Klientela čím dál zoufalejší. Jako ten santusák co ho potkala u záchodů. Hans jí už na společnost u sedmičky upozorňoval. Netušila, že tvrzení - smrdí jako prasečák kříženej s kontejnerem shnilejch šprotů – zdaleka nepopisuje celou škálu čichových vjemů. Navíc, jestli se neobjeví do hodiny Buck, bude se muset prošťouchnout ucpanou mísu sama. Ženská to nemá na světě lehký, povzdechne si.
„O cco jde,“ zakoktá Bruno.
Minnie si ho překvapeně prohlédne. Vždycky sebejistý, naprosto vyrovnaný Bruno a nervozita? Pravým okem mu zacuká tik.
„Si krááááva…“ zatrylkuje kovboj, dopije pivo, krkne si a snaží se trefit prázdnou plechovkou odpadkový koš v rohu. Marná sláva, Michael Jordan z něj nikdy nebude.
„Kurva,“ zakleje. Krhavým zrakem zapátrá po místnosti. Mabel ho přestala bavit. Je čas najít jiný terč zábavy.
„Tak co bude?“ houkne na Minnii, „todle je šéf,“ namíří prstem na Bruna.
„Ehm, pane…“
„Jasněže je, kurva, vidim přece ten apartní vohoz, “ pokračuje naprosto suverénně.
„Šéfe, pote sem, musim vám něco povědět. Příběh. Nebude to moc veselý, to teda zasejc nééé.“
„Eddie, já to vyřídím…“
„Kušuj, náno! Šéfiku, ležim vám v noci na tý VODNÍ posteli co reklamujete. Řeknu vám, voda tam byla akorát z mý vorosený prdele, protože KLIMATIZACE, kerá je taky v tomdle bedekru.“
Tasí bleskurychle, jako správný kovboj, ze zadní kapsy džín smotaného průvodce motoresty na I26 zakoupeného v Corrado City.
„Buďto nefunguje, nebo byla na tý zdi dycky jen nakreslená, kurva. Nezamhouřil sem voka a dyž sem se chtěl vykoupat a vochladit v bazénu, kerej je jak jinak, taky v bedekru.“ Významně zamává ruličkou. „Tak sem zjistil, že je vypuštěnej, to byl teda vobjev! Čerá sme se ubytovávali už za tmy, takže mi tendle detail unik. A máte teda kliku, že sem tam neskočil po hlavě, jak to normálně dělám, že jo Mabel,“ dloubne do manželky a zachechtá se.
„Mabel sem takhle sbalil u Rossova hausbótu, Eddieho skoba, uměli to skočit jen dva chlapi ve vesnici,“ mrkne hrdě na svou pobledlou drahou polovičku.
„Kurva,“ odplivne si na prošlapaný koberec, „krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. Řeknu vám šéfe, hodit tam tygra po kedlubně, tak tam budete mít vobkreslenou figurínu vod vokresního koronera, a to by se pak pane vyjímalo v bedékrech. Takže abych svoji řeč ukončil a nezdržoval vás…“
Eddieho příběh přeruší zazvonění Brunova mobilního telefonu.
„Omluvte mě,“ zasípe Bruno, otočí se a dlouho si prohlíží na displeji neznámé číslo. Eddie, Mabel i Minnie ho přitom vyjeveně sledují.
„Prosím Hetzel…cože…to si ty? No zaplaťbůh, že si se ozval, ale říkal si ne do mobilů.“ Ztiší hlas.
„Cože? Kde si? V nemocnici? Čekáš na vyšetření? Co se stalo?… bouračka?! Kdy…ráno? Stalo se vám něco…všichni ste v pořádku. Zaplaťbůh. Nemůžeš mluvit, jasně…o půl šesté večer ti zavolám na tohle číslo. Jo…nejdřív mě prozvoníš. Měj se.“
„Promiňte, důležitý hovor,“ zakření se křečovitě Bruno.
„Jasně šéfiku, chápu, dyž má někdo důležitej hovor, nedá se svítit, nejsem piča. Ale teď taky poslouchejte vy mě. Po tom, co se vám tady řek vo kvalitě vašich služeb určitě nepředpokládáte, že budeme s Mabel platit plnou cenu. Dybysme totiž zastavili v poušti, zalehli u termitiště a pod hlavu si smotali chřestýše, bude to větší luxus. Navrhuju vám půlku…“
„Pane…“
„Wronsky…Eddie Wronsky mý méno, ale nemyslete si, že sem nějakej smradlavej přivandrovalec, sedmá generace…“
„Pane Wronsky, přijměte mojí omluvu a berte dnešní noc jako dárek od Lizzard Inn. Jako pozornost a jisté „bolestné“ dostanete ještě kupón pro dva lidi na oběd v motorestu. Samozřejmě kupon na oběd ZDARMA. Jen bych vás požádal o jistou diskrétnost. Jsem rád, že jste nás upozornil na některé problémy, které budeme okamžitě řešit.“
Eddie nevěřícně zakroutí hlavou. Tuhle scénku si chtěl vychutnat a řádně protáhnout. Ještě jedno dvě piviště a…situace se ale vyvinula tak, že nemůže dál licitovat. Musí rychle kývnout. Než si to ten vychcanej židák, jak si Bruna otipoval, rozmyslí.
„Okej šéfe, to je řeč chlapa, pazouru na to.“
Minnie při pohledu na bodré potřásání rukou vypadne z koutku cigareta. Musí změnit místo, to je jistota. Připadá jí, že se tady už všichni zbláznili. Bruna neviděla za celých patnáct let co pro něj dělá, slevit byť jen cent. Ne, dneska to začíná odpouštěním placení noclehů a zítra může Bruno ležet na střeše podniku s loveckou puškou v ruce a vřískat litanie o spasení světa. Tečka. Tady končí.
„Minnie, postaráte se o naše hosty?“
„Ano Bruno,“ slyší se odpovídat.
Promluví si o tom ještě s Browniem, není možné, že by se člověk změnil ze dne na den jen tak. Od rána je Bruno jiný člověk. Brownie jí poradí. Sakra, Brownie! Nakoukne kulatým okénkem dveří spojující recepci a restaurant. Hempkeho místo je stále prázdné. Z vajec na talíři se už přestalo kouřit. Za chvíli je bude mít jako psí čumák. Klobouk má pořád pověšený na židli nad vysílačkou. Asi ještě trůní na hajzlíku u pumpy. Ten prejt mu musel zrichtovat střeva, zakaboní se.

 

 

 

 

Diskusní téma: Dlabanec v Lizzard Inn

Datum 17.12.2008
Vložil PFone
Titulek Dlabanec v Lizzard Inn

Je to skvělé, už aby kniha brzy vyšla.

 

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba www stránek zdarmaWebnode